Výměna studentů s Madridem
Dne 9.3.23 nadešel čas. Tak dlouho jsme čekali, až konečně poletíme do Madridu. Na cestu jsme se vydali s několika žáky ze třídy 7g a také z 8. třídy, tedy s mojí třídou, a jejich třídními učiteli.
Pro mě byl vzrušující už let tam, ale když se pod námi během přistávacího letu objevila krajina, byl jsem nadšený ještě víc a myslím, že mnoho mých spolužáků také. Přes okénko jsme pozorovali hory, které se objevovaly v našem zorném poli. Na jejich vrcholcích se třpytilo trochu sněhu, i když zbytek okolí vypadal spíše suchý. Už když jsme přistávali, všiml jsem si stromů, které mi připadaly tak zvláštní, a přitom byly opravdu krásné a neobyčejné.
Vzrušení ještě vzrostlo, když jsme opustili letadlo a do tváří nám foukal teplý, ale příjemný vítr. Byl to nádherný pocit, ale to nejlepší mělo teprve přijít.
Poté, co jsme dostali zpět svá zavazadla, čekali na nás španělští studenti plní očekávání. Zpočátku jsem byl opravdu ohromen a musel jsem přiznat, že vůbec nevím, co říct. Ale už cestou do školy a hlavně tam napětí polevilo a já jsem si s výměnným studentem začala povídat čím dál víc. Co mě opravdu ohromilo, byla neuvěřitelná přátelskost a zvědavost španělských studentů. Ve škole nás zdravili ze všech stran, mávali na nás a během jednoho dne jsem už znal mnoho kamarádů svého výměnného studenta, což mi vůbec nevadilo. K těmto setkáním docházelo v následujících dnech častěji. Vždy jsem byl vřele přivítán přáteli a hlavně výměnnou rodinou.
Přiznávám, že mě všechno fascinovalo, ale neuvěřitelná přátelskost tamních lidí byla opravdu něco neuvěřitelně krásného. Rodiče mě přivítali, zcela typicky, polibkem na každou tvář.
Druhý den jsme se s našimi výměnnými studenty vydali na exkurzi, nejprve do nejznámějšího madridského parku "Parque del Retiro". Do areálu jsme vstoupili jednou z velkých, krásných bran. Cestičky byly ozdobeny malými fontánkami a samozřejmě nejrůznějšími rostlinami. A pak jsme před pomníkem krále Alfonse XII. narazili na první "živou sochu". V "Parque del Retiro" je mnoho lidí v kostýmech a potkáte je na každém rohu. Fascinující byl pocit, že jsme v tak velkém městě, ale přesto vidíme všude tolik přírody a stromů. Nejen v madridských parcích najdete rostliny, jsou prakticky všude. Dokonce i mezi velkými ulicemi jsou zelené pásy, kde jsou vysázeny stromy a keře i květiny.
Po výletu do parku následovala návštěva muzea Prado. Rozdělili jsme se do skupin a prohlédli si muzeum pouze s našimi výměnnými studenty po boku. Já sama jsem byla velmi mile překvapena, kolik mi toho můj výměnný student dokázal vysvětlit o jednotlivých umělcích. Hlavní atrakcí v muzeu byl samozřejmě slavný obraz "Las Meninas" od Velazqueze, který byl velmi srozumitelný. Obrazy, z nichž některé byly obrovské, na mě působily téměř zastrašujícím dojmem. Vždycky si musím představit, kolik času malíři strávili vytvářením těchto mistrovských děl. Tato umělecká díla si rozhodně zaslouží úctu každého z nás. Po tomto dni jsme byli všichni dost vyčerpaní, ale následující dny nás na cestě nečekalo o nic méně.
Po vzrušující sobotě v zábavním parku "Warner" jsme v neděli podnikli výlet do nedalekého Escorialu, kde jsme si prohlédli "Real Monestario del Escorial". Palác je krásný nejen zvenčí, ale i zevnitř. Knihovna, bazilika, panteony a komnaty budovy byly svým způsobem krásné. Zatímco v bazilice a panteonech jsem obdivoval bohatou výzdobu a mnoho detailů, v komnatách a v knihovně to byly samozřejmě kromě, někdy až gigantických, maleb také ony. Také velikost tohoto bývalého královského paláce byla až ohromující, ale v dobrém slova smyslu.
Na závěr jsme navštívili část zahrad, kde mě zaujaly arkádové nádvoří.
Ve středu jsme pak dorazili k "Templo de Debod" na západ slunce, což byl velmi pěkný pohled. Jasné barvy oblohy a v popředí malý, ale velmi krásný chrám. Večer jsme se prošli po "Gran Via", pravděpodobně nejznámější nákupní ulici v Madridu.
Ve čtvrtek jsme si znovu prohlédli Gran Via, tentokrát však za denního světla. Přeplněnými ulicemi Madridu jsme pak došli na náměstí Puerta del Sol. Na tomto velkém náměstí můžete obdivovat slavnou sochu "El oso y el madroño". Vtipný fakt, o který se s námi podělil náš průvodce, je, že to vlastně není "oso", medvědí samec, ale samice, "osa". Na náměstí se nachází také "Kilometro Cero", o kterém jste možná slyšeli. Odtud jsme pokračovali na "Plaza Mayor", které je velmi fascinující. Stojíte tam na obdélníkovém náměstí se sochou uprostřed, obklopeném domy jako zdmi, všechny stejné barvy a provedení. Sytě oranžová vytváří radostnou atmosféru, ale jedna zeď vypadá jinak. Mezi dvěma malými věžičkami je stěna domu vyzdobena malbami a vzory, stejně jako mnoho domů v Madridu. I když projíždíte ulicemi autem, nemůžete přehlédnout pěkné reliéfy a výzdobu.
Naše exkurze s výměnnými studenty a průvodcem po městě nás nakonec zavedla do "Palacio Real", královského paláce v Madridu, ve kterém královská rodina nebydlí. Tato budova obklopená zahradami tam stojí udržovaná v čistě bílé barvě. Na střeše je vidět několik soch, z nichž některé jsou umístěny také v zahradách, a to díky snu jednoho z bývalých obyvatel paláce. Zdálo se jí, že jí jednoho dne spadne na hlavu socha, a tak byly některé z nich ze střechy odstraněny a umístěny do zahrad.
Bohužel pátek byl již posledním dnem ve Španělsku. Ráno jsme dostali ve škole snídani, která se skládala hlavně z churros a čokolády. Churros mohu jen doporučit, zejména s čokoládou.
Odpoledne jsem jako každý den něco podnikla s rodinou svého výměnného studenta. Všechno, co jsem v Madridu zažil, bylo pro mě prostě něco skvělého. Mnoho společných výletů s přáteli a rodinami bylo velmi bohatých a především zábavných. V sobotu bylo opravdu těžké se rozloučit, i když jsem se už těšila na svou rodinu.
Madrid pro mě zůstane velmi pozitivní vzpomínkou. Množství aktivit, noví přátelé a především odlišná kultura, kterou jsem měla možnost poznat, mě velmi potěšily. Už teď se mi po tamních lidech stýská a doufám, že budu moci do Madridu brzy znovu přiletět.
Mathilda Tomandl, studentka 8. třídy TRIAS Gymnázia Elsterberg
